Autorem operačního systému Linux je pan Linus Torvalds. Původní verzi Linuxu napsal před mnoha lety. Od té doby však byla tato verze mnohými dalšími programátory značně upravena a zdokonalena. Na vývoji Linuxu se nijak nepodílely společnosti, které vytvořily původní UNIXové systémy. Linux byl kompletně celý znovu vytvořen. Existují verze pro procesory Intel, ale například i pro procesory Alfa a další.
Vývoj operačního systému Linux je naprosto jedinečný. Při běžné tvorbě software se postupuje tak, že se vytyčí cíle, a předem určená skupina programátorů (zaměstnanci firmy) se těmto cílům snaží přiblížit. Tento systém má tu výhodu, že dopředu odhadneme množství potřebného času, náklady a koncovou formu software. Velkou nevýhodou je však uzavřená skupina programátorů a nejistota, zda byly cíle vytýčeny správně. Další problém je při hledání chyb, kdy menší skupina programátorů často přepisuje celé úseky programu, čímž se tvorba software prodlužuje a prodražuje.
Pan Torvalds však přišel s jednou velice zajímavou myšlenkou. Rozhodl se, že neponechá vývoj Linuxu jen na svých bedrech, ale podělí se o starosti s širokou programátorskou veřejností. Tak vlastně došlo k velice zajímavému vývoji operačního systému, který vlastně probíhá dodnes. Každou část operačního systému má na starosti jeden programátor. Je to jakýsi koordinátor. Toho kontaktuje spousta dobrovolníků, kteří sami vytváří různá vylepšení a doplnění operačního systému. Pokud je doplnění nebo oprava výhodné, je tato zahrnuta koordinátorem do celku operačního systému.
Tím byl vlastně vytvořen obrovský programátorský tým, který řeší úkoly daleko rychleji a s mnohem větší silou, než uzavřená skupina programátorů určité softwarové firmy. Je zde však ještě jedna obrovská výhoda. Operační systém Linux není vytvářen s nějakým konkrétním cílem, který nemusí být vždy správný, ale je vytvářen živelně a reaguje na přesné potřeby programátorů a správců sítí. Díky tomu je zaručeno, že operační systém nebude obsahovat zbytečné nesmysly, ale bude obsahovat přesně to, co potřebujete. Navíc všechny části, které se nově vkládají do Linuxu jsou testovány toutéž programátorskou veřejností, která systém vytváří, čímž je zaručena prakticky stoprocentní bezchybovost systému.
Na Linux se vztahují licenční podmínky GPL (GNU General Public Licence). Tato licence se vztahuje na veškeré produkty tvořené nadací Free Software Foundation a jejím cílem je zpřístupnit distribuční práva široké veřejnosti. Znamená to, že můžete software GNU distribuovat za libovolný poplatek, ale nesmíte nikomu nařizovat, za jaký poplatek má šířit distribuci dále. Kromě toho musíte s každou distribucí GNU software dodat i zdrojové kódy, takže každý si může software upravit dle vlastních potřeb.
Linux podporuje většinu software napsaného pro UNIX. Prakticky ale přichází s každou distribucí Linuxu takové množství aplikací, že nemáte potřebu hledat další softwarové vybavení. Pokud ale vaše distribuce neobsahuje potřebný software, je velká pravděpodobnost, že ho naleznete v jiné distribuci UNIXu a že bude software ve vašem Linuxu fungovat.
Protože se Linux neustále vyvíjí, je třeba zavést pořádek do jednotlivých verzí jádra. Označení jádra se skládá ze tří částí. První část označuje číslo verze. Pokud máte verzi 1 a 2, zjistíte, že je v nich podstatný rozdíl. Druhé číslo označuje různé revize jednotlivých verzí. Pokud je číslo sudé, jedná se o stabilní revizi, pokud je číslo liché, jedná se o testovací revizi. Po otestování a opravení chyb je revize prohlášena za stabilní a je jí přiděleno sudé číslo. Třetí číslo pak označuje podverzi revize. V době psaní této knihy byla k dispozici verze 2.2.5.
A proč se jmenuje Linux tak, jak se jmenuje? Všechny verze UNIXů obsahují podle zvyklosti v názvu buď písmeno X, nebo písmeno V. Pan Linus Torvalds se rozhodl svůj operační systém pojmenovat po sobě a složením jeho jména a písmene X vzniklo jméno LINUX.
UbuntuUbuntu je poměrně mladá distribuce vyvíjená komunitou za podpory firmy Canonical. Ubuntu je ovšem postaveno na velmi spolehlivém základě již mnoho let vyvíjené distribuce Debian GNU/Linux. Zatímco Debian se snaží být distribucí značně univerzální, jasným cílem Ubuntu je přiblížit Linux uživatelům pro použití na osobních počítačích jako tzv. desktopové prostředí. Grafické prostředí Ubuntu je založeno na Gnome, někteří lidé ale více preferují grafické prostředí KDE. Proto vznikla varianta Ubuntu zvaná Kubuntu. Odlehčená verze s Xfce neboli Xubuntu je vhodná např. pro starší počítače. Ve většině případů je nejlepší sáhnout přímo po Ubuntu.
FedoraFedora je distribuce, která vznikla jako nekomerční odnož Red Hat Linuxu. Vyvíjí ho komunita vývojářů za podpory firmy Red Hat. Na základě Fedory pak Red Hat připravuje své komerční distribuce Red Hat Enterprise Linux. Fedora je známa svou pokrokovostí a zpravidla přináší v každé verzi několik zásadních novinek. Distribuce je značně univerzální, se znatelným zaměřením na použití na osobních počítačích
Mandrake LinuxMandriva Linux, dříve známý jako Mandrakelinux. Je vyvíjen komunitou vývojářů společně s vývojáři firmy Mandriva (dříve Mandrakesoft). Mandriva Linux je k dostání v několik verzích - od placené krabicové verze až po verzi zcela zdarma. Rozdíl je tvořen především rozsahem dokumentace, doplňků a komerčních aplikací. Mandriva Linux je distribuce silně specializovaná pro použití na osobním počítači a získala si oblibu u velkého množství uživatelů, kteří s Linuxem začínají.
OpenSuSeSuSE lze dnes získat ve dvou podobách. Jako OpenSuSE, což je komunitou vyvíjená distribuce a jako SuSE Enterprise Linux (SLED). Ať tak či tak, na obou se podílí firma Novell v rámci jejích linuxových aktivit. SuSE je distribuce profilující se spíše jako komerční, tedy distribuce, kterou můžete především koupit. Distribuce SuSE má některé specifické nástroje, které se snaží distribuci co nejvíce zpřístupnit běžným uživatelům osobních počítačů. Vzhledem k jejímu komerčnímu charakteru je k dispozici i instalační podpora.
GentooGentoo je distribuce pro pokročilé uživatele. Umožňuje uživateli sestavovat si celou distribuci samostatně a zcela na míru svému počítači. Gentoo je velmi dobře dokumentována a poskytuje pokročilejším uživatelům možnost dalšího rozvoje jejich znalostí o Linuxu. Přesto, že si tato distribuce zakládá na svém pokročilém přístupu, dá se i tak snadno použít na osobním počítači.
SlackwareSlackware je distribuce s dnes již trochu spartánským přístupem. Přesto, a nebo právě proto, si díky své jednoduchosti zachovává množství příznivců. Její použití na běžném osobním počítači ovšem již vyžaduje znalost ovládání Linuxu na úrovni shellu.
Debian GNU/LinuxDebian je jedna z velmi dlouho vyvíjených distribucí, zcela vycházejících z myšlenky GNU resp. open source. Kompletní distribuce Debian je velmi rozsáhlý a komplexní celek s univerzálním použitím, bez dalších znalostí je ale nevhodný pro úplné začátečníky - právě kvůli své rozsáhlosti. Projekt Debian vydává tři větve své distribuce - stable (stabilní), testing (testovací), unstable (nestabilní). Nestabilní obsahuje zcela nové věci a její konzistence není zaručena, testovací větev je určena pro programy, které prošly základním testováním a jsou kandidáty na zařazení do stabilní větve. Stabilní větev pak obsahuje jen stabilnější a odladěné aplikace (mnohdy pak ale neobsahuje největší novinky).
